Opět na Dyji

04.11.2009 18:02

V neděli mi volá Tom. Hned je mi jasný, že jedeme na ryby.“Ahoj v neděli jedeme na Dyji“,neváhám a hned potvrzuji svoji účast.

Čtvrtek je tu coby dup my míříme směr Mikulov. U vody na nás již netrpělivě čeká kamarád Mirek, který vyrazil už ráno. Už z dálky hlásí vyšší průtok a jen jeden nesmělý padák. Však my jim ještě ukážeme. Čas neúprosně letí. Vyhazujeme věci z auta a Tom odjíždí zaparkovat auto. Ta hromada krámů je šílená. A počasí nám taky nějak nepřeje. Z oblohy začínají padat první dešťové kapky a my nemáme postaveno obydlí. Déšť nás popohnal a my stavíme bivi v rekordním čase. Teď zbývá nachystat stojany, pruty a nějakou dobrotu na háček a šup s tím do vody. Je půl šestý a vše je tak jak má být a můžou začít zobat. Pod háček jsem pověsil na jeden prut jistotu v podobě kukuřice a na druhý oblíbenou značku MIKBAITS příchuť maso játra. Tomáš dává taky kukuřičku a nějakou masovku od SPORTCARPU. Mirek máchá od rána výrobky od MAX CARPu. Jemně prší, ale to nám absolutně nevadí a ze sucha našich provizorních obydlí pozorujeme vodu a užíváme pohody. V devět hodin se jasně rozzáří modrá dioda mého Flajzaru. Ihned sekám, aby se ryba nedostala do vázky, kterých je tu víc než dost. I když to na nový osobák nevypadá, kapr nedá ani metr zadarmo. Podjíždí druhý prut a prudce vyráží podél břehu. Otáčím ho, ale motá se mi do příbřežních rostlin a následovně se vyřezává. Sakra, první můj kapr z Dyje a je fuč. Snad dojde další.

V pátek vstáváme hromadně jak na povel. Každý chce mít co nejdřív nahozeno. Je teplo a neprší. Po rozednění se Tom rozhoduje namotat na naviják pletenku, avšak nemění jemný návazec což se mu stává osudným. V osm hodin se lehce zhoupne svingr a následně přilepí pod blank prutu. Cívka se roztáčí a hlásič ječí na celé kolo. Tomáš zasekává a utahuje cívku na krev. Kapr nemá šanci zajet do vázky, kam míří. Prut se ohýbá do neuvěřitelné paraboly a v tom to přišlo. Vlasec je volný a Tomáš ví, kde byla chyba. Takový zklamání je na týhle těžký vodě snad pravidlem. Každý čtyři hodiny házíme kobrou na místo asi kilo boilie různých příchutí a toto bylo znamení, že naše snaha není marná. Až do pozdního odpoledne naši pozornost prověřují jen cejni  Mušováci gigantických rozměrů. Ve čtyři přijíždí kamarád Hary a my mu pomáháme postavit dočasné obydlí. Jsme zvědavi co kaprům navařil. Vytahuje zajímavě vonící kuličky příchutí játra a tuňák postavený na základu Jet Fish. Zatím mu vždy fungovaly tak jsem zvědav, zda bude i tady čarovat. Rychle se smráká a my sedíme v kruhu fajn přátel, co si mají co říct. A hlavní téma? Jak jinak než kapři. Sem tam naši debatu přeruší písknutí od projíždějících ryb, co zavadí o vlasce mířící do proudu. V devět opět Tomův prut s nastraženou kukuřicí. To snad není možný jaký má štěstí. Ryba nebojuje silně a po prvních výpadech odhadujeme kapra na 50cm. Jaké je však naše překvapení, když na podložce leží silné vysílené tělo kapra jehož míra je 74cm a 7kg. To nikdo nečekal. Následuje rychlé focení a kapr míří zpět do své řeky.

Sobotu bych raději ani nezmiňoval. Ráno nevyskakují ryby a o braní můžeme jen snít. Snad to způsobilo oteplení , či to, že je víkend. Ryby po celý den nejeví zájem o naše nástrahy a ani časté přejezdy, které jsou na denním pořádku,  nemáme.Po celý den relaxujeme a přemýšlíme nad naším společným koníčkem a vášní.

V neděli nemohu dospat. Vylejzám první z vyhřátýho spacáku, i když se mi moc nechce. To byla zatím nejchladnější noc, co jsem zatím zažil. Snad to pohlo s rybama a začnou konečně pořádně zobat. Rozepínám vchod bivaku, zapínám čelovku a ejhle, přede mnou je bílá tma. Totální mlíko. Tak to jsem zvědavej, kam pověsím montáže. Zda do potopenýho stromu nebo do větví nad ním. No snad mám odhad a položím to rovnou do kapří spižírny.  Rychle se rozednívá a kluci ještě spí. Jen Tom v polospánku nahazuje pruty. Jelikož je poslední šance udělat rybu riskuje a pokládá montáže do dvoumetrový mezery mezi dva padlý stromy.Buď a nebo.Je kolem sedmé, když má záběr. Následuje zásek a ryba naštěstí míří na volnou vodu. Beru kameru a vše dokumentuji. Ryba využívá své váhy a proudu a míří do vázky dvacet metrů pod náma. Sakra Tomáš přibrzďuje cívku navijáku rukou a první závar na hladině dává tušit kousek na deset kilo. Už je kousek od břehu a tom jen doufá , že to není tolstolobik. Mohutný závar na hladině a spatřujeme krásnýho šupíka. Už je u břehu a já jednou rukou natáčím a druhou podebírám.“Je tam“ máme velkou radost. Hlahol u vody vytáhl Haryho ze spacáku a jde se podívat proč tolik povyku. Ještě zalepenýma očima prohlíží šupíka na podložce a zmáhá se je na otázku “co vzal?“. No jako vždy opět bodovala kukuřice na podvaz. Konečně ryba pro kterou jsme sem vážili cestu. Míra je 87cm a váha krásných 12,5kg. Pár fotek a pouštěcí video a kapr je ve svý domovině. Jen ať dělá radost dalším a kdo ví třeba zas jednou se potkáme .

Zdá se to neuvěřitelné, ale situace se snad do deseti minut opakuje. Krátký, ale intenzivní boj  a na břehu je tentokrát lysec 50 maximálně 60cm.

 Čas odjezdu se nekompromisně blíží a my si užíváme sluníčka, který rozehnalo mlhu. Mám sbaleno a koukám na pruty s přáním ještě jednoho záběru. Byl jsem vyslyšen. Opatrný záběr a já sekám. Na druhým konci je ryba , ale cejn to není a kapr taky ne . Kapraři tuto rybu moc rádi nemají pro její žravost, ale mě udělal radost. V podběráku mám nový osobáček tlouště. Zabral chvili před odjezdem na boilie z dílny Karla Nikla 3XLscopex  v dipu 3XL.

Ani nenahazujeme a během chvíle jsou věci v autě. Zbývá se jen rozloučit s řekou a snad příští rok Na shledanou Dyje